Lovec jelenů

Z amerických filmů o Vietnamu se s nejrozporuplnějším přijetím setkal Lovec jelenů. Michael Cimino ve scénáři přesunul scény s ruskou ruletou z poklidného Las Vegas doprostřed zuřící války a nastaly potíže. Až dosud velká hollywoodská studia vietnamskou tematiku víceméně obcházela. Producent Michael Deeley z EMI Films, v té době výrazně expandujících na americký trh, pojistil projekt smlouvou s Universalem a zajištěním prodeje do zahraničí ještě před dokončením výroby. Podmínkou bylo angažování herecké hvězdy, kterou se stal Robert De Niro. Ten s sebou přivedl z newyorské divadelní scény Meryl Streepovou a jejího tehdejšího partnera Johna Cazala. Podílel se také na výběru lokací a v rámci příprav uspořádal společnou hereckou dílnu. Skutečné prostředí a metoda vciťování se do postav umocnily přesvědčivost filmu a vyvolaly o to silnější reakci. Kritici se rozdělili do několika skupin: vedení Universalu shledalo film antiamerickým, zástupci východoevropských kinematografií z opačných důvodů vystoupili z poroty hlavní soutěže berlínského festivalu a části novinářů a konkurenčních filmařů usilujících o ceny Akademie zase vadilo neadekvátní zobrazení války (zejména ruská ruleta a chování vietnamských věznitelů). Cimino se bránil fakty a právem na přetvoření skutečnosti v umělecký tvar. Abstrahoval od konkrétních politických proklamací a skrze vyhrocené válečné výjevy vytvořil adekvátní obraz lidského utrpení. V tomto smyslu se vietnamského konfliktu začali zmocňovat další američtí režiséři jako například Francis F. Coppola (Apokalypsa) nebo Stanley Kubrick (Full Metal Jacket).