Ran

Kurosawova japonská parafráze Krále Leara (1605).

„Ve filmu ‚Ran‘, který stylisticky navazuje na formální jazyk snímku ‚Kagemuša‘, demonstruje Kurosawa, že zkázu, beznaděj a pesimismus lze ještě stupňovat. Historické reference ‚Kagemuši‘ udělaly místo mýtické osudovosti, jež konec určité doby povýší na obraz konce všech dob. (…) Japonský název ‚Ran‘, jenž se dá přeložit jako chaos, vzbouření nebo vřava, nepotřebuje výklad – jeho smysl je stejně prostý jako monumentální. I když se děj odehrává ve vzdálených dobách, současnost se v něm poznala. Svět žijící katastrofickými scénáři čte tento film jako inscenaci katastrofy poslední. Jejímu patosu se snaží kritika přiblížit biblickými obraty: „Kurosawovým tématem je, řečeno slovy nám důvěrnými, poslední soud.“ ‚Ran‘ platí za „alegorii pekla“, ještě časteji za „vizi apokalypsy“ Význam Kurosawova filmu ale nevězí v jeho fabuli a v jejím morálním jádru, nýbrž v rétorice obrazů, které vzdorují trivializaci. Tato rétorika, jež je vším, jen ne estetickou samoúčelností, dává dění nadčasovou velikost a filmu hlas obrovského, barokně-obrazového kázání o pomíjivosti lidského pokolení.“ – Karsten Visarius